Chapter Text
"Prosím... Nebudete toho litovat, sire Ulrichu."
"Propusťte ho a probůh vraťte mu jeho šaty."
Měl vztek, peněz rozhodně neměl na rozdávání a navíc mu Geoffrey lhal. Vlastně ani ne tak lhal, ale nebyl k nim upřímný. Ale potřebovali ho a za tu chvíli už jim přirostl k srdci. Navíc William sám vystupoval pod falešným jménem i titulem. Jeho zisk byl sice spolehlivější než gambling, ale i tak vystavoval sebe i všechny okolo velkému nebezpečí.
Proud jeho myšlenek přetrhl sám objekt jeho přemítání. Geoffrey se tvářil tak provinile, jak jen uměl, i když i nyní jeho tváří sem tam probleskl mírný náznak úsměvu.
"Přišel jsem se Vám odvděčit, sire Ulrichu."
"Neříkej mi tím jménem, alespoň ne, když jsme tady. A jak ses přišel odvděčit? Vždyť nemáš nic, všechno jsi prohrál."
"Všechno ještě ne, něco ještě mohu nabídnout. Říkal jsem, že nebudete litovat a hodlám svému slovu dostát."
William na něj hleděl se zvědavostí. Geoffrey mluvil potichu, ale přesto sebevědomě.
"Existuje způsob, jak vám mohu posloužit a nepotřebuji nic víc, než svoje tělo, které jste tak laskavě vykoupil."
Klesnul na kolena vedle postele a hodil velmi výmluvný pohled.
"Cože? T-to nemůžeš..."
"Ujišťuji vás, že jsem velmi dobrý, mám abych tak řekl praxi. V některých kruzích je to validní platební metoda a lepší než šatlava nebo pranýř."
"Ne Geoffrey, to nemohu přijmout. Najdeme jiný způsob."
Chvíli na sebe rozpačitě hleděli. Williamovy oči se leskly.
"To ti nemohu udělat."
"Já, ale opravdu nemám co jiného bych nabídnul."
"Budeš dál mým heraldem... A můžeš mě naučit číst. To bys přece zvládnul ne?"
A tak se domluvili...